Taky vás někdy popadne vztek a zloba během pár vteřin? Je to hrozný. Po pár minutách se vzpamatujete a někdy litujete svých reakcí. Jak tomu předejít? Nevím asi nebýt cholerickým.:-)Já když jsem navztekaná tak vrhám na všechny pohled, který jasně říká: Jestli mi něco chceš tak se těš, že toho budeš litovat. Na koho se zlobit? No vždycky se najde ňáký člověk, který je poblíž a tropí trable nebo mele pátý přes devátý nebo to je jen otravný člověk. Stačí malinký podnět a my se vznítíme jako ten plamínek na svíčce po přiblížení zapálené sirky. Vybuchujeme jako sopka akorát nesršíme lávu, spíš možná někdo u toho prská.:-D Co tímhle chci říct? Že bysme se mohli kontrolovat, ale komu z nás to jde že?Ovládnutí sama sebe není jednoduché přece jenom to někteří z nás dokáží. Mohou nám k tomu dopomoci meditace, ale kdo by se v téhle hektické době zdržoval tak pomalým způsobem. Možná nejlepší bude myslet optimisticky a relaxovat. No k depresi. Tu má snad každý. Já mívám období, kdy jí mám každý den a nemůžu se z ní dostat a někdy se ani z ní nechci dostat, protože se v ní vyžívám. Ráda se v ní označuju za chudinku a největšího hlupáka celýho lidstva, abych se z ní dostala pouštím si svoje oblíbený písničky nebo jen tak vyjdu ven s kámoškou. Někdy to nezabere a tak se utápím dál a dál, zatím jsem se neutopila. Je to pocit, který někdy nenávidím. Žijeme v době, kde se mezi mladými objevují darkulíni a punkeři atd. Dřív to bylo jinak. Vemte si třeba hippies, květinové děti, velcí optimisti, kteří vše řešili láskou a mírem. Dnešní mládež vše řeší násilnou cestou nebo smrtí. Nic se nemá přehánět, proto se tím neřídí všichni. Takže tu vládne takový depkoví období a také černá barva, která se stala velmi oblíbenou. Přiznám se já jí mám taky ráda.